Rozhodnutí o tom, že stavba, která vznikla následně na kulturní památce, není kulturní památkou z moci úřední

Hlavní informace

Ministerstvo kultury může z moci úřední rozhodnout, že stavba, která vznikla následně na nemovitosti již chráněné jako kulturní památka, není kulturní památkou.

Týká se vás to pokud

Byla realizována trvalá stavba na pozemku, který je kulturní památku, a není důvod, aby si tato novostavba držela vlastnosti pozemku, tj. být kulturní památkou.

Vyřízení služby

Kde a jak službu řešit

Řízení ve věci deklarace, že stavba, která vznikla následně na kulturní památce, není kulturní památkou, vede Ministerstvo kultury. Bližší kontakty na Ministerstvo kultury jsou uvedeny na jeho webových stránkách.

Doplňující informace

Jaký má služba benefit

V rámci tohoto postupu je možné u trvalé stavby, která vznikla následně po prohlášení pozemku za kulturní památku na tomto pozemku, deklarovat, že takováto stavba není kulturní památkou.

Možnosti odvolání

Řádným opravným prostředkem je rozklad, který se podává na Ministerstvu kultury. O rozkladu rozhoduje ministr kultury na návrh rozkladové komise Ministerstva kultury.

Časté dotazy

Proč je rozhodující, že stavba vznikla na pozemku následně po prohlášení pozamku za kulturní památku?

Do 31. 12. 2013 stanovil předchozí občanský zákoník (č. 40/1964 Sb.) v § 120 odst. 2, že stavba není součástí pozemku. Proto za účinnosti předchozího občanského zákoníku z roku 1964 při rozhodování o tom, co má či nemá být kulturní památkou, muselo Ministerstvo kultury zvážit, zda by za kulturní památku měla být prohlášena stavba samostatně, pozemek samostatně, anebo zda stavba a pozemek tvoří z hlediska zájmů státní památkové péče jeden soubor, který měl být chráněn jako jedna kulturní památka. Pozemek a stavba byly tedy dvě samostatné věci a jako takové byly v řízení o prohlášení za kulturní památku posuzovány. Neplatilo tedy, že by byl kulturní památkou pozemek, byla-li kulturní památkou prohlášena pouze stavba jako samostatná věc v právním smyslu, a naopak byla-li kulturní památkou stavba, nemusel být kulturní památkou pozemek, na kterém se tato stavba nachází. Podle úpravy platné do 31. 12. 2013 stavba a pozemek mohly současně být kulturní památkou pouze tehdy, pokud byly za kulturní památku výslovně prohlášeny obě tehdy samostatné věci, a to zpravidla jako soubor věcí. Okamžikem vzniku samostatné stavby byl moment, kdy stavba byla vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Tímto minimálním okamžikem je u nadzemních staveb stav, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží; k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2534/2000 ze dne 5. 2. 2002.

Na tento stav reagovalo přechodné ustanovení čl. III zák. č. 303/2013 Sb., které stanoví, že dosavadní rozsah ochrany stavby nebo pozemku jako kulturní památky není dotčen tím, že se stavba nabytím účinnosti nového občanského zákoníku stala součástí pozemku (viz komentář k přechodným ustanovením zákona č. 303/2013 Sb., kapitola II, Promítnutí rozsahu ochrany po 1. 1. 2014).

Občanský zákoník se s účinností od 1. 1. 2014 vrátil k zásadě, že stavba je součástí pozemku, která platila na našem území do 1. 1. 1951. Jedná se o uplatnění zásady, že povrch ustupuje půdě. Trvalé stavby zřízené po 1. 1. 2014 se zásadně stávají součástí pozemku.

Ačkoli se může zdát příklad s ohledem na zažitou praxi zvláštní, princip stavby jako součásti věci je obdobný jako u trvalého porostu. Strom rostoucí na pozemku je stabilně vnímán jako jeho součást. V momentě svého zřízení má trvalá stavba rovněž charakter součásti věci, tj. pozemku.

Výjimkou z toho principu je podzemní stavba se samostatným účelovým určením podle § 498 odst. 1 občanského zákoníku (typickým příkladem z pohledu památkové péče jsou vinné sklípky) nebo liniová stavba podle § 509 občanského zákoníku (například vodovody, kanalizace, energetická či jiná vedení a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků).

Svým propojením s věcí (pozemkem) ztrácí dosavadní věc (stavební materiál) svou právní samostatnost a získává právní vlastnosti věci, do které je zabudována. Stejně jako cihla či nové okno zabudované do kulturní památky se stává její částí a přestává na ně být hleděno jako na individuální předmět právních vztahů, je stavba po svém zřízení součástí pozemku a sdílí jeho právní osud. Pokud je po 1. 1. 2014 zřízena stavba na pozemku, který je kulturní památkou, stává se kulturní památkou automaticky přímo ze zákona i zmíněná stavba. Není k tomu zapotřebí žádné rozhodnutí jakéhokoli správního orgánu.

Dá se touto cestou dosáhnout zrušení prohlášení stavby za kulturní památku, pokud byla stavba za kulturní památku prohlášena?

Nikoli. Řízení podle § 7a zákona o státní památkvé péči nesmí být zaměňováno s jinými druhy správních řízení vedených Ministerstvem kultury. Společné jim je to, že jejich výsledkem může být, že daná stavba již není kulturní památkou. Jak už bylo řečeno výše, řízení podle § 7a se může vztahovat pouze k novostavbám vzniklým po 1. 1. 2014 na pozemku, který je kulturní památkou. Nejedná se však o zrušení prohlášení stavby za kulturní památku, a proto není potřeba v řízení podle § 7a zákona o státní památkové péči zkoumat, zda jsou naplněny předpoklady podle § 8 zákona o státní památkové péči, tj. zda jsou dány mimořádně závažné důvody pro zrušení prohlášení za kulturní památku. Samozřejmě je možné, že v řízení dle § 7a zákona o státní památkové péči Ministerstvo kultury rozhodne, že stavba zůstává kulturní památkou, a následně z konkrétního mimořádně závažného důvodů tato stavba bude zbavena ochrany postupem podle § 8 zákona o státní památkové péči.

Dalším podobným správním řízením je řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu. Řízení se na rozdíl od řízení dle § 7a nebo § 8 zákona o státní památkové péči zahajuje pouze na žádost toho, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, a správní orgán v něm vychází z důkazů, které navrhne účastník řízení. I v řízení dle § 142 správního řádu se může řešit otázka, zda určitá stavba je kulturní památkou. V případě novostavby vzniklé na pozemku, který je kulturní památkou, má při žádosti vlastníka kulturní památky přednost jako speciální úprava řízení podle § 7a zákákona o státní památkové péči. I tehdy, když se v žádosti vlastník kulturní památky v tomto případě dovolává § 142 správního řádu a žádá, aby Ministerstvo kultury rozhodlo o tom, že daná stavba kulturní památkou není, posuzuje Ministerstvo kultury žádost podle jejího obsahu a postupuje podle § 7a zákona o státní památkové péči.

Proč by měla novostavba na pozemku chráněném jako kulturní památka být chráněna jako kulturní památka?

Obecně by měl platit princip, že při legálním postupu by na pozemku, který je kulturní památkou, neměla vzniknout stavba bez vědomí orgánů památkové péče. Naopak takováto stavba by měla vzniknout v souladu se zájmy památkové péče a někdy dokonce na základě požadavků památkové péče. Taková stavba se ve většině případů bude podílet na hodnotách pozemku, který bývá chráněn jako součást většího souboru nemovitostí. Může jít o obnovu zaniklé drobné stavby v zámeckém parku, skleníku, mostu při obnově cestní sítě, obnovu zaniklé ohradní zdi či brány atp. Takovéto stavby se budou na hodnotách daného souboru, chráněného jako jedna kulturní památka podílet a doplňovat ho. Ostatně skutečnost, že ne každá položka souboru chráněného jako kulturní památka musí individuálně splňovat charakter kulturní památky, je popsána v § 2 odst. 3 zákona o státní památkové péči, který stanoví, že za kulturní památku lze prohlásit soubor věcí nebo staveb, i když některé z nich nevykazují znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1 cit. zákona. Nicméně nelze vyloučit, že vznikne stavba na pozemku, který je kulturní památkou, tato stavba nebude realizována v rozporu se zájmy státní památkové péče, ale na hodnotách, pro které je pozemek chráněný, se nepodílí. Např. realizace technického zázemí pro obhospodařování lesa na pozemku, který je chráněn pro své archeologické hodnoty, a to v části, kde v důsledku destruktivního archeologického výzkumu již archeologická situace zanikla či je prokázáno, že s ohledem na způsob realizace novostavby nebude takovýto charakter pozemku negativně dotčen.