Podle právních předpisů České republiky je vysílání zaměstnanců podle směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků (ve znění směrnice (EU) 2018/957) regulováno zejména zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Všeobecně použitelné kolektivní smlouvy ve smyslu čl. 3 odst. 8 směrnice 96/71/ES, které by byly aplikovatelné na vyslané pracovníky, v ČR momentálně neexistují.
Pracovní podmínky
V případě vyslání zaměstnance z jiného členského státu EU k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území ČR, se na takového zaměstnance podle § 319 zákoníku práce vztahuje úprava ČR za podmínky, že je pro něj výhodnější, pokud jde o:
a) maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku,
b) minimální délku dovolené za kalendářní rok nebo její poměrnou část,
c) minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy, složky mzdy stanovené v § 114 až 118 (příplatek za práci přesčas; příplatek za práci ve svátek; příplatek za noční práci; příplatek za práci ve ztíženém prostředí; příplatek za práci v sobotu a neděli) nebo složky platu stanovené v § 123 až 130 a § 132, 133 a 135,
d) bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
e) pracovní podmínky těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň, které kojí, a zaměstnankyň do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých zaměstnanců,
f) rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zákaz diskriminace,
g) pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání,
h) podmínky ubytování, pokud jej zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci,
i) náhrady cestovních výdajů v souvislosti s výkonem práce s tím, že za pravidelné pracoviště se považuje obvyklé místo výkonu práce na území České republiky.
Závěr k posuzování pracovních podmínek:
Výhodnost se posuzuje u každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně. Ustanovení o minimální délce dovolené za kalendářní rok nebo její poměrné části a minimální mzdě, příslušné nejnižší úrovni zaručené mzdy a povinných složkách mzdy nebo platu se nepoužijí, jestliže doba vyslání zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb v České republice nepřesáhne celkově dobu 30 dnů v kalendářním roce. To neplatí, jestliže je zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb agenturou práce.
Ručení příjemce služby za vyplacení odměny vyslaného pracovníka (§ 319 odst. 3 zákoníku práce)
Osoba, ke které byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě Evropské unie k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky ručí za výplatu mzdy nebo platu do výše minimální mzdy, příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy a mandatorních příplatků, pokud jsou splněny tyto 3 kumulativní podmínky:
- odměna za práci do této výše nebyla tímto vysílajícím zaměstnavatelem vyslanému zaměstnanci vyplacena
- vysílajícímu zaměstnavateli byla současně uložena pokuta podle příslušného ustanovení zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce
- bylo možné osobě, k níž byl zaměstnanec vyslán, přičíst při vynaložení náležité péče vědomost o nevyplacení odměny.
Dlouhodobě vyslaní pracovníci a jejich pracovní podmínky (§ 319a zákoníku práce)
Přesáhne-li vyslání zaměstnance dobu 12 měsíců (tzv. dlouhodobé vyslání), vztahuje se na něho, vedle výše uvedených podmínek uvedených (body a) až i), i další úprava výkonu práce v pracovním poměru podle zákoníku práce s výjimkou úpravy týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru, za podmínky, že je pro něj výhodnější (viz též položka K.1). I zde se výhodnost se posuzuje u každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně.
Hraniční doba pro počátek režimu dlouhodobého vyslání se prodlužuje na 18 měsíců, pokud vysílající zaměstnavatel postupem podle § 87 odst. 2 zákona o zaměstnanosti oznámí před uplynutím doby dlouhodobého vyslání, že vyslání zaměstnance přesáhne tuto dobu a současně sdělí důvody jejího přesáhnutí.
Vyšle-li zaměstnavatel k nahrazení vyslaného zaměstnance jiného zaměstnance, všechny doby vyslání těchto zaměstnanců, pokud plnili nebo plní stejné pracovní úkoly na stejném místě, se pro účely posouzení doby uvedené v odstavci 1 nebo odstavci 2 sčítají. Plnění stejného úkolu na stejném místě se posuzuje s ohledem na povahu vykonávané práce, povahu poskytované služby a místo jejího výkonu.
Přechodná úprava pro účely výpočtu délky dlouhodobého vyslání: vyslání, která započala před 30. červencem 2020 se pro účely výpočtu výše uvedené 12měsíční (resp. 18měsíční) lhůty považují za započatá dnem 30. července 2020.
Více informací o vysílání pracovníků naleznete v příslušném materiálu:
české znění
anglické znění
německé znění
polské znění
Další informace naleznete na následujících odkazech
Práce přesčas
Pracovnělékařské prohlídky
Pracovní doba a doba odpočinku
Právo na dovolenou