Mezinárodní repatriace těl zemřelých je velmí nákladný a pro tělo zemřelého zatěžující způsob hygienické přepravy v masivní rakvi a zinkové vložce. Právní regulace se nevztahuje na mezinárodní přepravu urny se zpopelněnými lidskými ostatky.
Urnu s popelem je možné přepravovat jako běžnou poštovní či kurýrní zásilku s tím, že je vhodné urnu uložit do pevného kontejneru, ten označit a připojit příslušnou dokumentaci ve světových jazycích (zejména jméno zemřelého, datum úmrtí, cílová země, druh přepravy a doklad o zpopelnění).
Je mnohem důstojnější, ekonomicky únosnější a pro ochranu životního prostředí přijatelnější nechat tělo zemřelého zpopelnit v místě úmrtí a zpopelněné lidské ostatky v urně zaslat do vlasti prostřednictvím poštovních nebo kurýrních služeb. To platí zváště tehdy, pokud se v cílovém státě neplánuje konání smutečního obřadu nad otevřenou rakví a tělo bude rovnou po překročení hranic odvezeno do krematoria ke zpopelnění.
Níže uvedené mezinárodní smlouvy upřesňují požadavky na rakev zejména v případě, že se jedná o mezistátní leteckou přepravu. V takových případech je třeba ji opatřit zařízením na vyrovnání tlaku. V případě, že osoba byla v době úmrtí nakažena nebezpečnou nemocí, může krajská hygienická stanice stanovit způsob nakládání s lidskými pozůstatky při repatriaci, jakož i rozhodnout o pohřbení zpopelněním bez ohledu na vůli osoby sjednávající pohřbení.
Dohodu o převozu těl zemřelých uzavřela ČR s vybranými státy. Česká republika je smluvní stranou rovněž Mezinárodního Ujednání o přepravě mrtvol, které zahrnuje další smluvní státy.
Dojde-li k úmrtí na území státu, který není vázán žádnou mezinárodní smlouvou, je pro převoz na území České republiky nebo převoz přes její území nutný souhlas diplomatické mise nebo konzulárního úřadu příslušného k zastupování zájmů České republiky.
K převozu těla zemřelého přes hranice smluvních států výše uvedených mezinárodních dohod je nutný Průvodní list těla zemřelého (umrlčí pas), který vydává podle okolností krajská hygienická stanice (úmrtí cizince v České republice) nebo různé orgány veřejné moci (úmrtí českého občana v cizině).
Problematika repatriace zemřelých náleží v České republice do kompetencí těchto institucí:
- Ministerstvo průmyslu a obchodu je prostřednictvím živnostenských úřadů odpovědné za udělení koncese pro provozovatele pohřební služby, která jediná smí repatriace zemřelých osob provádět soustavně.
- Ministerstvo zdravotnictví je prostřednictvím krajských hygienických stanic odpovědné za vydávání umrlčího pasu při úmrtí cizince na území České republiky, jehož pozůstalá rodina žádá repatriaci.
- Ministerstvo zahraničních věcí je prostřednictvím konzulárních úřadů odpovědné za vydávání umrlčího pasu při úmrtí českého občana v zahraničí, jehož pozůstalá rodina žádá repatriaci.
- Ministerstvo vnitra je prostřednictvím matričních úřadů odpovědné za informování příslušného státu o úmrtí jejich občana v České republice.
Ministerstvo pro místní rozvoj nedisponuje žádnými relevantními daty v oblasti úmrtí a repatriace zemřelých osob. Četnost repatriací do České republiky není centrálně evidována (právní řád nerozlišuje mezi repatriací státních příslušníků zemí EU a repatriací státních příslušníků zemí mimo EU). Podle našeho odhadu je počet repatriací těl zemřelých vzhledem k počtu úmrtí cizinců v České republice relativně nízký, pohybuje se v řádu desítek žádostí ročně. O něco vyšší počet žádostí odhadujeme u repatriací těl zemřelých z České republiky do domovského státu, ovšem cílovým státem bývají především nečlenské státy EU (Ukrajina, Rusko).