Soud může pozastavit rodiči jeho výkon rodičovské odpovědnosti vůči dítěti nikoliv jako sankci, ale jako ochranu zájmu dítěte.
K pozastavení soud přistoupí, brání-li rodiči závažná okolnost ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti (např. dlouhodobá vážná nemoc, nepřítomnost v rodině) a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba. Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění vyživovací povinnosti k dítěti.
V případě nezletilého rodiče, který není plně svéprávný, je výkon rodičovské odpovědnosti ze zákona pozastaven až do doby, kdy plnou svéprávnost nabude. Rodiči je však zachováno právo péče o dítě, ledaže soud vzhledem k osobě rodiče rozhodne, že výkon této povinnosti a práv se také pozastavuje.
Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti. Výkon rodičovské odpovědnosti rodiče, jehož svéprávnost byla v této oblasti omezena, je po dobu omezení svéprávnosti pozastaven, ledaže soud rozhodne, že se rodiči vzhledem k jeho osobě zachovává výkon povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem.