Oznamovací povinnost má každý, kdo se o úmrtí dozvěděl, nebo nalezl lidské pozůstatky a neví, zda úmrtí nebo jejich nález již byly oznámeny. Lidskými pozůstatky jsou mrtvé lidské tělo, jeho části a mrtvě narozené dítě.
Do 96 hodin od oznámení úmrtí převzetím listu o prohlídce zemřelého (část B2) je nutné zajistit pohřbení dle způsobu, který zemřelý vyjádřil za svého života (je-li přání zemřelého známo), objednáním služeb u provozovatele krematoria nebo veřejného pohřebiště.
Nález lidských pozůstatků mimo zdravotnické zařízení se oznamuje na jednotné evropské číslo tísňového volání 112 nebo přímo praktickému lékaři v rámci jeho provozní doby nebo lékaři vykonávajícímu lékařskou pohotovostní službu, popřípadě lékaři, se kterým má místně příslušný krajský úřad pro tyto účely uzavřenu smlouvu (koronerovi).
Pohřbení lidských pozůstatků lze provést pouze uložením do hrobu nebo hrobky na veřejném či neveřejném pohřebišti, nebo zpopelněním v krematoriu. Odlišný způsob „pohřbení“ na základě přání zemřelého nebo pozůstalých nemůže být respektován (například uložení těla do vody nebo do hrobu na soukromém pozemku). Anatomicko-patologický odpad vzniklý u poskytovatelů zdravotních služeb se nepohřbívá, a to ani tehdy, pokud jej kdokoli pohřbít přikazuje. Tento zákaz se týká také kadáverů zvířat ze zájmového chovu, tzv. domácích mazlíčků, které ukládáme do veterinární spalovny či na zahraboviště, lidově řečeno do zvířecího krematoria nebo na zvířecí hřbitovy.
Darování těla pro vědu, výzkum a výuku
Nezištné darování těla po smrti pro lékařské potřeby je oprávněné a záslužné. Darovaná těla jsou na náklady zdravotnického zařízení po několika letech zpopelněna v krematoriu. Zpravidla je za ně sloužena jednou ročně ekumenická bohoslužba a rekviem.
Podmínky darování:
- darovací smlouva s konkrétním zdravotnickým zařízením
- prokazatelný písemný souhlas zanechaný ve zdravotnické dokumentaci
V případě, že zemřelý za svého života nevyjádřil prokazatelně svou vůli, může prokazatelný písemný souhlas s použitím těla zemřelého vyslovit osoba blízká zemřelému. Součástí souhlasu je vymezení účelu použití těla zemřelého.
Pohřbení lidských pozůstatků lze sjednat v provozovně jakékoli pohřební služby včetně zahraničních.
Lze-li tělo zemřelého přemístit svépomocí pomocí vlastních nosičů či obřadních vozidel, je možné sjednání pohřbení přímo u provozovatele krematoria nebo pohřebiště (obvyklejší na venkově nebo u pozůstalých náboženského vyznání). Největší přidanou hodnotu má v pohřebnictví podobně jako v jiném segmentu služeb nejkomplexnější produkt – zde zejména průvod s rakví mající téměř obřadní charakter, kterým pozůstalí a veřejnost doprovázejí zemřelého na místo jeho posledního odpočinku. Pokud se nadto smuteční kondukt uskuteční na místním, nedalekém hřbitově od místa úmrtí, pak má největší hodnotu právě rodinný hrob, protože ten je vrcholným místem pohřebního rituálu i jeho pokračovatelem – zákazníkovi nejblíže umožňuje projevit pietu bez zbytečného, někdy i nedůstojného, převážení do krematoria a především přechodného ukládání těla zemřelého v márnici. To, že má profesionální pohřební služba nejlepší technické vybavení na chlazení a převozy, neznamená, že toto vše samo o sobě nám zajistí slušné pohřbení.