Neformální vzdělávání jsou organizované aktivity, které probíhají mimo školu a zaměřují se na rozvoj praktických dovedností, životních zkušeností, postojů a kompetencí. Podporují osobní růst, samostatnost a sociální schopnosti. Mají jasně stanovený záměr, strukturu i metody a vycházejí z uceleného systému hodnot.
Typicky probíhá formou kurzů, workshopů, školení, volnočasových a komunitních aktivit nebo edukačních programů pro školy a veřejnost. Je pro něj typická dobrovolnost, vlastní motivace účastníka a orientace na praxi. Neformální vzdělávání vždy vede odborný lektor, pedagog, edukátor v kultuře, trenér či jiný kvalifikovaný odborník.
Vzdělávání v 21. století se už neodehrává jen ve škole, a proto je neformální vzdělávání nově systematicky podporováno i v rámci školních vzdělávacích programů (ŠVP). Školy mají spolupracovat s mimoškolními a kulturními institucemi, které nabízejí kvalitní edukační programy a podporují praktické učení – například muzea, galerie, environmentální centra nebo organizace zaměřené na badatelské či místně zakotvené učení. Taková spolupráce pomáhá žákům učivo lépe chápat v praxi, rozvíjí jejich kompetence a zlepšuje klima třídy i celé školy. V rámcových vzdělávacích programech (RVP ZV a RVP PV) je propojování formálního a neformálního vzdělávání jasně zakotveno, z čehož vyplývá jeho závaznost naplňování pro všechny školy.
Neformální vzdělávání zajišťují školy (např. školní družiny a školní kluby s volnočasovými a zájmovými aktivitami), základní umělecké školy a střediska volného času / domy dětí a mládeže zřizované obcemi či kraji. Patří sem také spolky a další nestátní neziskové organizace pracující s dětmi a mládeží (mnohé jsou sdruženy v České radě dětí a mládeže), jazykové školy včetně jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, vysoké školy, instituce poskytující vzdělávání dospělým, paměťové instituce (knihovny, muzea, galerie, archivy), střediska environmentální výchovy (ekocentra), hvězdárny a science centra. Významným poskytovatelem jsou také zaměstnavatelé v rámci podnikového vzdělávání.
Školní družiny, školní kluby a střediska volného času také známá jako domy dětí a mládeže spadají dle školského zákona k tzv. zájmovému vzdělávání. To je v České republice podporováno státem, krajskými úřady a obcemi, což zajišťuje jeho finanční dostupnost pro širokou veřejnost. Na rozdíl od neformálního vzdělávání, které je více spontánní a méně regulované, má zájmové vzdělávání danou jasnou strukturu, odborné vedení a pravidla financování. Při své činnosti ale využívá neformální a zážitkové metody učení, a proto na něj můžeme nahlížet jako na most mezi školním vyučováním a volnočasovými aktivitami.
Školní družina a školní klub navazují na to, co se děti učí ve škole, a rozvíjejí to v neformálním prostředí. Prostřednictvím hry, projektů, zážitků a praktických činností si děti zkoušejí učivo v reálných situacích, převádějí poznatky do každodenních dovedností a učí se spolupráci, komunikaci i smysluplnému trávení volného času. Školní klub, zejména pro žáky druhého stupně, nabízí bezpečné a podnětné prostředí pro rozvoj zájmů, talentu a praktických dovedností, podporuje samostatnost a kvalitní vrstevnické vztahy a propojuje učení s reálným životem.
Střediska volného času (SVČ) jsou zastřešujícím názvem pro domy dětí a mládeže (DDM) a stanice zájmových činností (SZČ). Tato školská zařízení tvoří dohromady jedinečnou síť, která hraje významnou roli ve vzdělávacím systému tím, že propojuje formální a neformální přístupy ve vzdělávání. SVČ nabízí pravidelné i jednorázové aktivity, tematické kroužky, sportovní činnosti, tábory a další formy vzdělávání mimo školní vyučování. Patří sem také školní, žákovské a studentské parlamenty, přímá podpora nadaných žáků a studentů a aktivity zaměřené na mezigenerační dialog.
Základní umělecká škola poskytuje základní umělecké vzdělávání. Na rozdíl od základní školy však neposkytuje stupeň vzdělání. Jejím cílem může být také příprava žáků na další studium na konzervatořích a na středních, vyšších odborných či vysokých školách s uměleckým nebo pedagogickým zaměřením. ZUŠ působí jako centra kultury v regionech a podporují celoživotní vzdělávání a kultivaci osobnosti. Na rozdíl od volnočasových kroužků (např. v DDM) mají stanovený rámec (RVP ZUV), což z nich činí „institucionalizované“ neformální vzdělávání.
Významným aktérem v oblasti neformálního vzdělávání jsou nestátní neziskové organizace (NNO) nejrůznějšího typu a zaměření. Patří sem mládežnické organizace/spolky, které dlouhodobě pracují s dětmi a mladými lidmi v jejich volném čase, střediska environmentální výchovy, dobrovolnická centra a další. Jejich výchovné a vzdělávací působení je založeno na výchově prožitkem (tzv. zážitková pedagogika), výchově k zodpovědnosti za sebe i za druhé, výchově k dobrovolnictví, výchově formou přímého kontaktu s přírodou apod.
V České republice funguje rozsáhlá síť národních, krajských a místních knihoven. Po zřízení čtenářského průkazu a uhrazení případného poplatku (nejčastěji ročního) si můžete půjčovat knihy, časopisy i audiovizuální materiály. Knihovny také často nabízejí kurzy a pořádají kulturní programy.
Paměťové instituce – muzea, galerie, archivy, skanzeny, památníky, hrady, zámky a knihovny – nabízejí vzdělávací programy, které využívají autentické předměty a prameny k živému poznávání kultury a historie. Moderní programy jsou interaktivní, navazují na školní učivo a rozvíjejí kritické myšlení, spolupráci i vztah ke kulturnímu dědictví. Slouží školám i široké veřejnosti jako otevřená kulturní a vzdělávací centra.
Pro rychlejší integraci a osvojení českého jazyka se doporučuje co nejčastější kontakt s českým prostředím i ve volném čase: čtení dětských knih a časopisů, sledování českých pohádek a filmů, poslech hudby a audioknih, ale také návštěvy přírody, památek a kulturních akcí. Se začleněním do českého prostředí pomáhají také specializované organizace, které kromě poradenství nabízejí kurzy češtiny, doučování, mentoring a další aktivity.
Příklady organizací pracujících s cizinci:
Další vzdělávání dospělých spadá do volné živnosti „Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti“. Nabídka se řídí poptávkou a mohou je poskytovat soukromé vzdělávací instituce, firmy, školy, kulturní a paměťové instituce, neziskové organizace a další subjekty. Pro rekvalifikační kurzy je nutná akreditace podle zákona o zaměstnanosti nebo jiných příslušných právních předpisů. Vzdělávání v těchto kurzech nezvyšuje stupeň dosaženého vzdělání.
Co že to znamená? Cookies jsou malé datové soubory, které slouží např. k tomu, aby si web pamatoval vaše nastavení a to, co vás zajímá, nebo abychom jej zlepšovali. Pro ukládání různých typů cookies od vás potřebujeme souhlas. Web bude fungovat i bez souhlasu, s ním ale o něco lépe.
Při vašich návštěvách webů z domény gov.cz používáme níže uvedené typy cookies. Vy nám udělujete souhlas k použití všech, nebo jen vybraných typů. Vaše dříve udělené souhlasy zde můžete upravit.