§ 10
Zastupování
(1) Za fyzické osoby, které nemohou před
správcem daně jednat samostatně pro nezpůsobilost nebo omezenou způsobilost
k
právním úkonům, jednají jejich zákonní zástupci.7) Pokud
nebyl opatrovník soudem ustanoven, stanoví zástupce pro daňové řízení správce
daně.
(2) Správce daně může ustanovit zástupce také
tomu, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit písemnost
na
známou adresu a který nezmocnil žádného zástupce, jakož i tomu, kdo byl
stižen
duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat, nebo kdo
není
schopen srozumitelně se vyjadřovat. Správce daně ustanoví zástupce také
právnické osobě, pokud vzniknou pochybnosti o tom, kdo je oprávněn jednat
jejím
jménem. Proti rozhodnutí o ustanovení zástupce se lze odvolat.
(3) Daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený
zástupce se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci
může mít
současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené
písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li
vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená.
(4) Zastupování daňového subjektu zástupcem
nevylučuje, aby správce daně jednal v nutných případech s daňovým subjektem
přímo nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Daňový subjekt je
povinen
výzvě správce daně vyhovět. Správce daně musí o tomto jednání zástupce
daňového
subjektu současně vyrozumět.
(5) Pokud v téže věci jedná daňový subjekt i zástupce jím
zmocněný a jejich jednání si odporuje, respektuje správce daně jednání
daňového
subjektu. Správce daně musí o tomto jednání zástupce daňového subjektu
současně
vyrozumět.
(6) Učinilo-li několik daňových subjektů společné podání nebo
vystupují-li společně ve stejné věci, případně jsou spoluvlastníky věci,
která
je předmětem zdanění, jsou povinni si zvolit společného zástupce pro účely
daňového řízení. Pokud tak neučiní ani na výzvu, určí společného zástupce
správce daně sám a vyrozumí o tom všechny příslušné daňové subjekty.
