|
|
Vyhledávání v předpisech ze Sbírky zákonů
| 191/1950 Sb. směnečný a šekový |
Zobrazeno 1 - 10 výsledků vyhledání z 184 celkem.
10
25
50 výsledků na stránce
|
|
|
|---|
| § 1 |
Cizí směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, v kterém je listina sepsána; |
| § 2 |
(1) Listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako cizí směnka, s výhradou případů |
| § 3 |
(1) Směnka může znít na vlastní řad výstavce. |
| § 4 |
Směnku lze učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném. |
| § 5 |
(1) Ve směnce splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné může výstavce ustanovit zúrokování směnečné sumy. V jiné směnce platí tato |
| § 6 |
(1) Je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy. |
| § 7 |
Jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, |
| § 8 |
Kdo se podepíše na směnku jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, je sám směnečně zavázán, a zaplatí-li, má tatáž |
| § 9 |
(1) Výstavce odpovídá za přijetí a zaplacení směnky. |
| § 10 |
Nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato |
|
|
|
