Vyživovací povinnost nezahrnuje pouze zajištění výživy ve smyslu základních potravin, ale také uspokojování ostatních hmotných i nehmotných potřeb (bydlení, ošacení, léčebné, kulturní, sportovní a rekreační potřeby apod.). Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti vzniká ze zákona. Výživné může být poskytováno v peněžité (vyplácení částky) nebo nepeněžité formě (např. poskytování bydlení, výkon osobní péče, péče o společnou domácnost či jiné majetkové výhody ocenitelné v penězích).
Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak (§ 921 OZ).
Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti nekončí zletilostí, ale tím, že je dítě schopno se živit samo (tj. zpravidla po ukončení soustavné přípravy na budoucí povolání).
Mimo jiné se osoba, která neplní vyživovací povinnost, může dopustit trestného činu zanedbání výživy. Dopustí se jej ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, a bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Ten, kdo se úmyslně vyhýbá takové své zákonné povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Trestní oznámení lze učinit písemně či ústně do protokolu a oznámení je povinen převzít každý útvar Policie ČR.
Osoby povinné poskytovat výživné dítěti
Rozsah vyživovací povinnosti
Řízení o výživném