Vydědění

Zůstavitel však může nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit, ovšem pouze z důvodů stanovených zákonem.

Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

  • mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
  • o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
  • byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
  • vede trvale nezřízený život,
  • je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl; v tomto případě však může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice pouze tak, že jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům.

Prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť. Stejným způsobem může zůstavitel prohlásit o některém z dědiců nikoli nepominutelných (tj. např. manžel, rodič, sourozenec), jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, že pozůstalosti nenabude.

Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění. Nepominutelný dědic, který byl vyděděný neplatně, má právo na povinný díl.