Soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech společného nezletilého dítěte manželů, které není plně svéprávné, pro dobu po rozvodu manželů. Soud může rozhodnout tak, že schválí dohodu rodičů. Pokud je ovšem zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte, tuto dohodu neschválí a rozhodne sám. V takovém případě soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s ohledem na zájmy dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.
Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče obou rodičů nebo do společné péče obou rodičů. Pokud má být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.
Při rozhodování o svěření dítěte do péče soud bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným a nepříbuzným osobám. Soud také vezme v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i o to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Zároveň soud však dbá na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti a také na schopnost rodičů se na výchově dítěte dohodnout.
Dítě je v tomto řízení zastoupeno kolizním opatrovníkem tak, aby byly adekvátně chráněny jeho zájmy. Kolizním opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.