Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí 300 dnů poté, co manželství zaniklo (rozvodem, smrtí manžela) nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem dítěte je manžel matky.
Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, má se za to, že otcem dítěte je nový manžel matky, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne poté, co předchozí manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
Narodí-li se dítě v době mezi zahájením řízení o rozvodu manželství a třístým dnem po rozvodu manželství, a manžel, popřípadě bývalý manžel matky prohlásí, že není otcem dítěte, zatímco jiný muž prohlásí, že je otcem dítěte, má se za to, že otcem dítěte je tento muž, pokud se matka připojí k oběma prohlášením. Toto prohlášení se činí v řízení před soudem. Návrh lze podat nejpozději do uplynutí jednoho roku od narození dítěte. K určení otcovství tímto způsobem nemůže dojít dříve, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství.
Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.
Nedojde-li k určení otcovství jedním z výše uvedených způsobů, má se za to, že otcem dítěte je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato. Prohlášení se činí osobně před soudem nebo matričním úřadem.
Nedojde-li k určení otcovství žádným z výše uvedených způsobů, může matka, dítě i muž, který tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. V takovém případě se má za to, že otcem dítěte je muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 160 a více než 300 dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti (to může být prokázáno např. testem DNA, jehož provedení může soud nařídit).