Institut náhradního mateřství české právo výslovně neupravuje, ovšem ani nezakazuje.
Předání dítěte náhradní matkou zamýšleným rodičům však není právně vymahatelné a smlouva o náhradním mateřství by byla absolutně neplatná.
Náhradní matce nelze v souvislosti s odnošením, porodem a předáním dítěte poskytnout odměnu, jelikož by šlo o trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel. Pachatel bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
Za matku dítěte se podle českého práva považuje vždy žena, která dítě porodila, a to i v případě, že dárkyní vajíčka bude jiná žena. Otcovství v případě náhradního mateřství se určuje tak, že se za otce považuje muž, který dal s umělým oplodněním souhlas. V tomto případě se jedná o manžele náhradní matky, nebo případně jiný muž, který tak učinil. Může to být i zamýšlený otec (tj. muž z neplodného páru). Obdobně jako u matky i v případě otcovství nezáleží na tom, kdo byl dárcem spermatu. V případě náhradního mateřství je proto třeba postupovat dle pravidel pro osvojení.