Výživné lze přiznat, jestliže se oprávněný není schopen sám živit.
Výživné lze přiznat, jestliže se oprávněný není schopen sám živit. Nezletilé dítě, které není plně svéprávné, má však právo na výživné, i když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě.
Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Pokud to majetkové poměry rodiče připouštějí, lze za odůvodněnou potřebu dítěte považovat i tvorbu úspor.
Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Rozsah vyživovací povinnosti každého z rodičů odpovídá poměru jeho majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostech a možnostem druhého rodiče. Soud, který rozhoduje o rozsahu vyživovací povinnosti, proto zkoumá celkovou životní úroveň obou rodičů. Dále je třeba přihlédnout k tomu, jak rodič o dítě osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti rodič soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit, ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce (tj. 96 500 Kč).