Likvidátor je povinen činit kroky směřující k tomu, aby zpeněžil likvidační podstatu (tj. majetek právnické osoby). Pokud se likvidátorovi nepodaří celou likvidační podstatu zpeněžit, vyrovná z částečného výtěžku přednostně náklady a pohledávky z první a pak z druhé skupiny (není-li možné plně vyrovnat pohledávky v téže skupině, uspokojí se poměrně). Poté likvidátor nabídne věřitelům pohledávek třetí skupiny likvidační podstatu k převzetí na úhradu dluhů.
První skupinou jsou náklady likvidace (zejména odměna likvidátora, případně náklady související se zveřejňováním oznámení, náklady související se sestavením zahajovací rozvahy a soupisu jmění právnické osoby). Druhou skupinou jsou pohledávky zaměstnanců. Třetí skupinou jsou pohledávky ostatních věřitelů. Věřiteli, který je podle jiného zákona věřitelem zajištěným, však vždy náleží uspokojení předmětu zajištění.
Pokud by se likvidátorovi nepodařilo v přiměřené době zpeněžit likvidační podstatu ani zčásti, anebo nejsou-li z částečného výtěžku pohledávky první a druhé skupiny zcela vyrovnány, likvidátor nabídne likvidační podstatu k převzetí všem věřitelům.