Nad stanovenou týdenní pracovní dobu zaměstnance vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a mimo rámec rozvrhu pracovních směn lze konat práci přesčas na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem (§ 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce), avšak jen výjimečně a v limitech stanovených zákonem (§ 93 zákoníku práce).
Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 zákoníku práce i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad výše uvedený rozsah pouze na základě dohody se zaměstnancem, přičemž v takovém případě celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Do výše uvedeného počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Zaměstnancům s kratší pracovní dobou nelze výkon práce přesčas nařídit a jako práce přesčas se posuzuje až doba nad stanovenou týdenní pracovní dobu, a nikoliv nad rozsah jejich sjednané kratší pracovní doby.
Těhotné zaměstnankyně nesmějí být dále zaměstnávány prací přesčas. Nařídit práci přesčas nesmí zaměstnavatele zaměstnankyním a zaměstnancům pečují-li o dítě mladší než 1 rok (§ 241 zákoníku práce).
Mladiství zaměstnanci nesmějí vykonávat práci přesčas (§ 245 zákoníku práce).