Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, je-li možné to na něm spravedlivě požadovat, a to zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud v úvahu zejména to, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno. Dále soud vezme v úvahu, zda:
- si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,
- si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,
- se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,
- se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo
- je dán jiný obdobně závažný důvod.
Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného rozvedeného manžela a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rozvedeného manžela.
Rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů. Ujednají-li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného.
Nedohodnou-li se rozvedení manželé na výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.
Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se rozvedení manželé dohodli jinak. Plnění výživného lze poskytovat nejen v penězích, ale také naturálně (např. poskytováním bydlení, zajištění služeb).
Právo rozvedeného manžela na výživné zanikne, uzavře-li oprávněný rozvedený manžel nové manželství, nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.