Dítě, které se nachází v obzvlášť závažné situaci, v níž jsou vážně ohroženy nebo narušený jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření nařídit ústavní výchovu. Soud tak učiní zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě.
Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o svěření dítěte do ústavní výchovy, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění dalších povinností vplývajících z rodičovské odpovědnosti.
Při výběru zařízení, do kterého má být dítě umístěno, přihlíží soud k zájmům dítěte, vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí a dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých.
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů.
Soud nemůže rozhodnout o umístění do ústavní výchovy na dobu delší než 3 roky. Tuto dobu lze však prodloužit, a to opakovaně, jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Bylo-li soudem rozhodnuto o svěření dítěte do ústavní výchovy, je soud povinen nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení ústavní výchovy nebo zda není možné zajistit dítěti jinou náhradní rodinnou péči.
Pominou-li důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, nebo je-li možné zajistit dítěti jinou než ústavní péči, soud neprodleně ústavní výchovu zruší a zároveň rozhodne podle okolností o tom, komu bude napříště dítě svěřeno do péče.
Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu o osvojení dítěte.