Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana toto přijímá.
Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana toto přijímá. Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny (tj. notářského zápisu).
Dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný. Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít a závazek z ní změnit jen osobním jednáním.
Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.
Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Pořídí-li však zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání. Není-li ujednáno něco jiného, nemůže strana povolaná za dědice převést své právo na jinou osobu.
Své povinnosti z dědické smlouvy může zůstavitel zrušit i pořízením závěti. K účinnosti zrušení se vyžaduje souhlas smluvního dědice učiněný ve formě veřejné listiny (tj. notářského zápisu).