K nákupu a prodeji nemovité věci je zásadně způsobilá každá fyzická osoba bez ohledu na její státní příslušnost. Stejně tak mohou nabývat nemovitostí právnické osoby bez ohledu na právo, dle kterého byly založeny, či umístění jejich sídla.
Určitou výjimkou jsou osoby s neúplnou svéprávnosti (děti, omezeně svéprávní), které mohou nakládat s nemovitostí pouze se souhlasem soudu. Způsobilost právně jednat se však obecně posuzuje podle právního řádu státu, v němž má taková osoba obvyklý pobyt.
Vlastník nemovitosti ji také nesmí mít zakázáno zcizit nebo zatížit, ať už na základě vlastního ujednání nebo nedobrovolně. Zákaz zcizení nemovitostí se často sjednává jako věcné právo např. při hypotečním financování nákupu nemovitosti. Je také jedním z projevů tzv. inhibitoria, které postihuje dlužníky proti kterým je veden výkon rozhodnutí. Tato omezení jsou zpravidla seznatelná z Katastru nemovitostí.